Anglická gramatika – co nás učí ve škole a co doopravdy potřebujeme

Říkali jste si někdy, jestli všechny ty věci, co se učíte, k něčemu jsou a jestli je vůbec někdy použijete? Stejně jako u jiných předmětů a odvětví i v angličtině jsou věci, které se používají častěji než ostatní.

Pojďte se se mnou podívat, co já ve skutečnosti opravdu v mluvené řeči používám a co se hodí umět spíše v psané formě.

Jak jistě víte, angličtina má nespočet různých časů, v mluvené řeči jsem si ale vždy vystačila se 4 základními.

Přítomný čas prostý

Pokud by bylo nejhůř vystačili byste si jen s tímto časem, ani vy ani člověk, se kterým byste mluvili, by ale netušil, o jakém bodu v čase se bavíte.

Přítomný čas prostý je a bude základním stavebním kamenem angličtiny, který se (pokud vím) vždy učí jako první, protože je nejjednodušší a nejčastěji používaný.

Minulý čas prostý

Většinou, když s někým mluvíte, bavíte se o tom, co se vám přihodilo v práci, kde jste byli na dovolené nebo co jste dělali o víkendu. V takových případech se hodí minulý čas prostý.

Ten už je trošičku zrádnější, protože musíte rozlišovat mezi pravidelnými a nepravidelnými slovesy, pouze ale v kladných větách.

Budoucnost pomocí will

Dalším nejčastějším tématem v konverzaci jsou naše plány do budoucna, ať už kariérní, rodinné nebo třeba na dovolenou.

Mnozí mohou namítnout, že pro plány do budoucna se v angličtině používá „to be going to“, já ale tvrdím, že je to zbytečně dlouhé, složitější na naučení a hůře se vám bude při konverzaci sestavovat věta.

Bez problémů si vystačíte s will, které je mnohem jednodušší.

Přítomný čas průběhový

Tady se jedná o čas, bez kterého byste se možná v mluvené řeči i obešly, protože se používá v případech, kdy mluvíte o tom, co děláte právě teď.

Já ho ale používám celkem často, i když z těchto 4 asi nejméně.

Kde se ale opravdu hodí, je psaní e-mailů či jiné korespondence. I am writing because… I am sending the file in the attachment. A tak dále.

Předpřítomný čas prostý

Takovým bonusem pro fajnšmekry, kteří chtějí znít cool a na úrovni, je předpřítomný čas. Je zase složitější z hlediska pravidelných a nepravidelných sloves a už náročnější na uvědomění si správné skladby a použití.

Last but not least

Základní větná skladba je v jakémkoliv jazyce naprosto klíčová. Pokud se naučíte skvěle všechna pravidla uvedených časů, ale nebudete chápat, jak ten jazyk vlastně funguje, pravděpodobně vám bude trvat déle, než sestavíte větu.

Jak dospět k pochopení fungování jazyka

Well, mně hodně pomohlo čtení a sledování videí a seriálů. Čtěte hodně a často, opravdu to pomáhá. Dostanete jazyk pod kůži a věty vám pak budou naskakovat samy.

Skvělým zdrojem různých úrovní velkého počtu knížek je webová stránka English e-Reader.

A protože mluvená řeč funguje vždy trošku jinak než psaná, zařaďte do repertoáru i sledování videí, filmů nebo seriálů anglicky a nejlépe s anglickými titulky.

Pokud se na to necítíte, začněte s českými. Zjistíte, jak se mluvená řeč liší od psané formy, získáte větší pojem o výslovnosti, skladbě vět a intonaci.

A co zbytek?

A co třeba takový předminulý čas, členy nebo kondicionály? To, že jsem ostatní časy a gramatické jevy nezmínila, neznamená, že jsou úplně k ničemu. Povětšinou se ale vyskytují v psané formě jazyka.

Pokud budete číst články na internetu nebo knížky v angličtině, zjistíte, že předminulý čas se tam objevuje celkem často. Členů si ani nevšimnete, ale také tam jsou a často je i bezmyšlenkovitě používáte sami.

Proto určitě není ztráta času se tohle všechno naučit, pokud vám však jde pouze o to se například domluvit na dovolené, nebudete to pravděpodobně potřebovat.